Hlavní město České republiky je naší nejvýznamnější městskou památkovou rezervací. Od roku 1992 je historické jádro Prahy o rozloze 866 hektarů zapsáno do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. 
„Praga caput regni“ má Praha vepsáno ve svém znaku. A jistě plným právem. Od svého vzniku hrála vždy důležitou úlohu v dějinách národa, země i Evropy.

Od středověku měla pověst jednoho z nejkrásnějších měst na světě a byly jí dávány přívlastky „zlatá“, „stověžatá“, „koruna světa“, „kamenný sen“. Po staletí vzdávaly Praze hold významné osobnosti. Z okouzlení její krásou a výstavností se vyznal W. A. Mozart, L. van Beethoven, G. Apollinaire, P. I. Čajkovskij, F. M. Dostojevskij, A. Rodin, O. Kokoschka i britská královna Alžběta II., papež Jan Pavel II. aj. 

Rodná Praha se promítla do tvorby Jana Nerudy, Jaroslava Haška, Jaroslava Seiferta, Franze Kafky, Maxe Broda nebo Egona Erwina Kische. Praha představuje jedinečný komplex památek, jemuž vysoko nad městem vévodí Pražský hrad. Je ukázkou všech uměleckých slohů a směrů. Historické jádro města se rozkládá na obou březích řeky Vltavy a tvoří je 6 částí, kdysi samostatných měst, v 18. století sjednocených. Jsou to: Staré Město, Josefov (dochovaná část bývalého Židovského Města - dnes součást Starého Města), Nové Město, Malá Strana, Hradčany a Vyšehrad. Zde je také soustředěno největší množství památkových objektů, muzeí a galerií. 
Praha je jedním z devíti měst, kterým Evropská unie udělila titul Evropská metropole kultury roku 2000.

Nejkrásnější vyhlídky na město

Smetanovo nábřeží - Novotného lávka, věž Staroměstské radnice, Prašná brána, Staroměstská mostecká věž, Malostranská mostecká věž, věž katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha, rampa Pražského hradu na Hradčanském náměstí, Petřínská rozhledna, Letenský park - Hanavský pavilon, zvonice chrámu sv. Mikuláše, Televizní vysílač na Žižkově, Vyšehrad. 

Karlův Most

Karlův most (Kamenný, Pražský)  - (název Karlův se vžil až kol. r. 1870 na základě dřívějšího podnětu K. H. Borovského) je nejstarším dochovaným pražským mostem. Základní kámen položil Karel IV. 9. 7. 1357 v 5:31 ráno a toto datum a čas nebyly vybrány náhodou. Když čísla zapíšeme následujícím způsobem: 1 3 5 7 (rok) 9 (den) 7 (měsíc) 5 3 1 (čas), získáme vzestupnou a sestupnou stupnici s vrcholem 9:

....... 9
......7.. 7
....5 ..... 5
..3 ......... 3 
1 ............. 1

Podobných magických souvislostí, týkajících se Karlova mostu, je více a v současnosti je možné se s nimi seznámit ve filmu promítaném ve staroměstské mostecké věži. 
Řízením stavby byl pověřen Petr Parléř, most byl ale zcela dokončen až po jeho smrti počátkem 15. století; je z pískovcových kvádrů, dlouhý 515,76 m, široký 9,5 m (patřil mezi nejmohutnější mostní stavby své doby), spočívá na 16 obloucích nestejného rozpětí od 16,62 do 23,38 metru. Několikrát byl poničen povodněmi, mj. v letech 1432 (zbořeno 5 pilířů), 1784 a zejména v r. 1890, kdy naplavené dříví z horního toku Vltavy zbořilo 2 pilíře a 3 klenby. 
V r. 1723 byl most osvětlen olejovými lucernami. Schodiště na Kampu bylo postaveno r. 1844 na místě starých schodů z r. 1785. Vyšlapané chodníky po stranách mostu byly v r. 1833 nahrazeny chodníky ze železných ploten, opatřených zářezy proti uklouznutí.

Pražský hrad - Katedrála sv. Víta

Je hlavním a největším pražským chrámem, duchovním symbolem českého státu. Je postaven v místě, kde sídlilo biskupství, později arcibiskupství. V chóru je umístěn biskupský stolec neboli katedra, odtud termín katedrála. V r.1997 byl kardinálem Miroslavem Vlkem vydán dekret, na jehož základě byl objektu udělen název katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Je zasvěcena třem svatým: kníže Václav (později prohlášený za svatého) založil na Hradě kolem r. 925 třetí kostel - rotundu sv. Víta. Získal totiž darem od saského císaře Jindřicha Ptáčníka vzácnou relikvii - kost z paže sv. Víta, kterou v budované rotundě uložil. Po zavraždění sv. Václava se rotunda stala i místem jeho hrobu a on sám pak patronem a světcem Čechů. Jeho svatostánek je zde dodnes. Třetí světec, kterému je dnešní katedrála sv. Víta zasvěcena, je sv. Vojtěch, druhý český biskup, zabitý na misijní cestě k polabským Prusům. Jeho ostatky byly přivezeny r. 1039 zpět a pohřbeny v přístavbě k rotundě. 

Spytihněv II. dal Václavovu rotundu zbořit, protože již nestačila potřebám obyvatel Hradu, a r. 1060 založil prostornější baziliku sv. Víta, Václava a Vojtěcha. Na jejím místě založil Karel IV. se svým otcem Janem Lucemburským r. 1344 velkolepý chrám jako kostel korunovační, pohřebiště králů a jako klenotnici nejvzácnějších pokladů. Přestavoval se tehdy celý Hrad a pražské biskupství bylo v tom roce povýšeno na arcibikupství.
Katedrála se skládá ze dvou částí: východní část, která obsahuje chór s kaplemi a velkou zvonovou věží, byla postavena v gotickém období 14. - 15. st., západní část s příčnou lodí, trojlodím a průčelím s věžemi byla přistavěna teprve ve 2. polovině 19. st. a na počátku století 20. Prvním stavitelem byl Matyáš z Arrasu do r. 1352, po něm přišel třiadvacetiletý Petr Parléř ze švábského Gmündu, který řídil stavbu i výzdobu do své smrti r. 1399. Stavba chrámu trvala téměř 600 let, mezi jeho stavebníky byli Benedikt Ried, Bonifác Wohlmut, Hans Tirol, Oldřich Aostalis aj. R. 1859 byla založena Jednota pro dostavbu chrámu sv. Víta. V 60. letech vedl obnovovací práce arch. Josef Kranner a r. 1873 byl položen základ k novostavbě podle projektu arch. Josefa Mockera, po němž pokračoval arch. Kamil Hilbert, který dovedl stavbu v r. 1929 ke konci, kdy byl chrám u příležitosti Svatováclavského milénia slavnostně vysvěcen.
Rozměry chrámu: délka je 124 m, maximální šířka v příčné lodi 60 m, šířka chrámu v západním průčelí 37,5 m, výška klenby 33 m. Výška hlavní věže je 96,5 m, výška průčelních západních věží je 82 m, průměr růžice v západním průčelí je 10, 4 m.